Nácvik přefuků

Ahoj Honzo.
Před pěti měsíci jsem si u tebe objednal didgeridoo a je s ním maximální spokojenost. Pokroky sice nějaký dělám, ale nevím si s něčím rady a to je přefuk. Sice ovládám dobře cirkulární dech a to dokonce i při přefuku, ale nedaří se mě vyloudit jinej než základní přefuk ( všichni píšou o dvou přefucích ). Nebo spíš nemám ani představu, jak by měl ten přefuk znít. Ten první přefuk je prostě táhlej zvuk, jako když troubí slon, a lze ho stejně jako ten základní brblavej tón modulovat jazykem a pusou. Taky jsem moc nepochopil, co se mysli tím trumpetovej tón. Protože ten přefuk, co mně jde, zní při nájezdu jako trumpeta a pak pokračuje jako ten táhlej tón. To je první problém. A druhej problém je to, že se mně nedaří zaintegrovat přefuky do hry základního tónu. Sice jsem schopen udělat prdivej tón a po něm přefuk, ale navzájem to do sebe plynule nenajíždí. Je to spíš jako taková rytmika s mezerama (prdění - přefuk - prdění - přefuk ...) Když jsem poslouchal nahrávky didgeridoo, tak je ten přechod absolutně plynulej a to ze základního do přefuku i obráceně. Prostě to nechápu. Pochopil jsem, že se ten přefuk dělá prudším dechem s pevným sevřením rtů, ale nikdy mě to nejde plynule přecházet. Prostě buďto cirkulárně základní tón nebo cirkulárně přefuk a nebo to střídání přefuk tón přefuk tón, ale není to plynulý, zní to furt přerušovaně. Možná dělám chybu už v provádění toho základního tónu. Protože jsem se přistihl, že mi víc vyhovuje hrát jako základní tón v podstatě dvojhlas. Mám tím na mysli, že jeden tón je to prdění vzduchu z břicha pusou a ten druhej tón je vlastně vytvořenej v krku ( je mě jasný, že víš, o čem mluvím, ale nevím, jak se to správně nazývá). Mám pocit, že je potom více rezonance, která jde do tebe i ven. A tady by mohla bejt pak ta chyba, že mi jdou špatně ty přefuky střídat s normálním hraním. Omlouvám se za delší dopis, pokud bys měl nějakou radu, která lze napsat, tak prosím o krátkej textík. Je mě jasný, že musím zkoušet a zkoušet, ale dobrá rada nad zlato.

Měj se Kamil

Ahoj Kamile,
Tak to je super žes vydržel, pokračuješ a zdokonalují se ve hře... dost lidí má didgeridoo jen jako dekoraci nebo hezkou vzpomínku:-) To, co popisuješ, jsou klasické problémy hráče, který se vyvíjí a piluje hru, a tedy neděláš nic špatně (viz tvůj popis). Pokud si zvládl základní tón i s hrdelními zvuky současně, jak říkáš, je to jen plus, i když schopnost držet  jen čistý základní tón je nezbytná a to i jako výchozí bod pro nácvik přefuků. "Trumpetový tón" je jen jiný název přefuku.

 Jestliže tedy dokážeš chytit základní, první přefuk, dobře se soustřeď v jaké poloze máš rty: jestli vrchní přesahuje spíše přes spodní či obráceně, anebo jestli jsou zároveň. Žádná z uvedených poloh není špatná, ale je to důležité právě pro plynulý přechod ze základního tónu do prvního přefuku. A i tak se to právě nacvičuje, alespoň já jsem to tak dělal: držíš drone a rty pomalu svíráš až do pozice, kdy ti to do přefuku samo skočí. Toho okamžiku si dobře všimni a je jen otázkou cviku, jak čistě a rychle ti jednotlivé přechody ze základního tónu do přefuku a zpět půjdou. Sice se spíše používá přefuk odražený - plivnutý, který popíšu dole, ale takto je to dobré pro ilustraci rozdílů mezi základním tónem a přefukem obecně. Důležité ale je, zejména pro plynulé zakomponování přefuků do hry, aby to celkově nebyla žádná příliš vynucená nebo násilná akce: různé krkolomné posouvání rtů po náustku aj. Protože nestabilita rtů vůči náustku by způsobila, že předěly při přechodech na přefuk a zpět by byli nejspíš slyšet, nevyzněli by čistě. I když nutno říct, že už při hře druhého přefuku k určité jemné změně polohy, zejména síle nátisku, dojde. Ale to si časem, pokud budeš hrát, vychytáš sám, aby to bylo optimální. Další překážkou bude, ale jen v počátku, že ti přefuk vezme více vzduchu, než je ve skutečnosti třeba, a budeš muset o to více dodechovat. To se ti taky ale zcela automaticky upraví nácvikem optimálního sevření rtů a nátisku. Nátisk a pevné, stabilní držení rtů vytvořý úzký přepouštěcí otvor a větší výstupní tlak. Pak nebude třeba tolik vzduchu pro zahrání přefuku, jako při ochablejšímu nátisku. Jednoduše se naučíš spořit vzduch. Samo tě to bude nutit se vzduchem hospodařit, jinak stejně ty přefuky při normální hře neuhraješ. Jak tak budeš trénovat, může se stát, že ti tam padne i druhý přefuk. V podstatě, jak si jistě později všimneš, je to podobné jako u prvního, jen jsou o něco pevněji sevřené rty, maličko silnější nátisk a vstupní tlak vzduchu než u prvního. Je to však různé, záleží samozřejmě také, na jaký nástroj hraješ. Něco jiného je hrát přefuky na F nebo třeba na C#, pokud tedy předpokládám, že je toho ten který nástroj vůbec dobře schopen. Rozdíl tkví právě ve tvaru a délce dutiny nástroje, kde se přefuk tvoří, a tak dochází k tak rozdílnému způsobu chvění u středovýškového didgeridoo než třeba u basového. Ve výsledku by to však nemělo být nic křečovitého a spolu s vhodným nástrojem (což je nutná podmínka) a vytrvalostí i ten druhý určitě zvládneš a možná že časem i třetí:) Další takovou pomůckou a možností, může být "směrování" přefuku do stěny nástroje, jakoby ho od ní odrazíš. Zde se právě dostáváme k výše popsané poloze rtů, protože právě nepatrný přesah jednoho z nich přefuk směruje a odrazí ho od stěny nástroje. Je zcela jedno jaký ret přesahuje a tedy směruje proud vzduchu, tvořící přefuk, buď k dolní či horní straně ústí nástroje - jde o to, ho odrazit. Používám toto zejména u toho druhého i když nutno dodat, že je to dobře možné jen u didgeridoo s užším vstupem.

 V zásadě je možné rozeznávat dva druhy přefuků, tedy dva způsoby hraní. Nazývám je plynulý a oddělený, nebo také říkám "plivnutý" (viz zvukové ukázky).

Plynulý přefuk                                                           Oddělený přefuk

Ten první a jeho možný nácvik jsem popsal na začátku článku. Ten druhý, velmi používaný, se tvoří stažením lícních svalů a rtů do užšího otvoru, přičemž jazykem jaksi "šleháme" dopředu a zpět mezi rty a ve vhodné chvíli, když jde jazyk zpět, zahrajeme - plivneme přefuk do nástroje. Dá se to popsat taky tak, jako by jsi měl na špičce jazyka smítko a chtěl se ho zbavit. Jazyk zde jednoduše tvoří ventil který přepouští správné množství vzduchu k zahrání čistého přefuku. Rychle otevírá a uzavírá mezeru mezi pevně sevřenými rty v náustku nástroje. Vždy při otevření (jazyk jde zpět) by měl zaznít plivnutý přefuk. Zbývá dodat, že pohyb tváří, jejich stažení nebo spíše nafouklá poloha, se bude uzpůsobovat Tvému stylu hry a potřebám při samotné aplikaci přefuků. Lícní svaly musý být ale vždy pevnou oporou pro jazyk, který vlastně přefuky hraje, nebo jako přepouštěcí ventil, jazyk jednotlivé přefuky do didgeridoo uvolní:-)

Měj se fajn, Honza.