Kameninové didgeridoo

Kameninové didgeridoo

Kdysi jsem ze zvědavosti realizoval výrobu nástroje z kameniny. Z dostupných přírodních materiálů, jako keramika, sklo, porcelán, má kamenina jednu z nejtvrdších struktur díky vysokému bodu výpalu (k dostatečnému slinutí u kameniny dochází při 1245 °C) a tedy mne zajímala vzhledem k tomu, že jsem hledal materiál pro nástroj s mimořádně dobrou schopností vykreslit hlasové techniky, což umí nejlépe tvrdý materiál. Výhodou u vysokého bodu výpalu kameniny je i to, že není nutná žádná následná glazura proti průsaku vlhkosti jako třeba u keramiky. Shodou dobrých okolností, jsem narazil na člověka, co s kameninou převážně dělá, a tak jsem upustil od rozjednaného porcelánu a keramiky. Předal jsem tedy zamýšlený nákres profilu dutiny a kamarád keramik se do toho ihned pustil. Bylo to zpočátku tak trochu společné trápení, protože u dvou dílů, které tvoří část výsledného didgeridoo, došlo při výpalu k roztržení. Nicméně se nakonec vše zdařilo a nástroj byl na světě. Obdiv patří však Mirkovi, jak odhadl smrštění materiálu při sušení a výpalu a tedy dopad na konečný profil dutiny. Didgeridoo jsem požadoval cca v C a i když na délku došlo k menší odchylce, tak didgeridoo dopadlo v C#, ale s požadovanými hracími vlastnostmi - velmi dobrým podáním hlasu. Nástroj je zhotoven z pěti nezávislých dílů (dík tomu má trochu bizarní vzhled:)), měří 170 cm a na rezonátoru má 18 cm. Ten jsem koncipoval tak, aby zvuk byl maximálně prostorový a nástroj hlasitější, což obojí předčilo mé očekávání. Ve spojení s bohatým užíváním hlasu jde opravdu o nezaměnitelný zvuk a samotnou hru to trochu posouvá jinam. Jeho určitou nevýhodou je váha, se svými 11,5kg a s mimořádnou náchylností k poškození úderem, si člověk případný transport dostatečně rozmyslí:-) – zkrátka je to něco za něco.