Modulace tónů

Modulace tónů
Jednou ze stěžejních technik hry na didgeridoo je modulace zvuků pomocí jazyka, rtů a tváří. Všechny vyšší tóny, které lze na didgeridoo zahrát a schopnost je modulovat, se tvoří souhrou zmíněných faktorů – jazyk, rty a tváře. Jednoduše řečeno - tváře vytvářejí prostor pro pohyb jazyka od jeho kořene dopředu a zpět, který vyfukovaný vzduch v nástroji tónově mění, moduluje a to přesně tak, jak jazyk svým pohybem prostor v ústní dutině zmenšuje anebo zvětšuje. Tak je možné zahrát značně vyšší tóny, než jaké poskytuje základní tón toho kterého didgeridoo. Prakticky se jedná o jednoduchý princip, jako u pískání - čím menší objem dutiny pro tvorbu zvuku, tím vyšší tón a obráceně. Převedeno na didgeridoo: Ústní dutina spolu s jazykem a rty je zdroj a modulátor výšky tónu a didgeridoo je ozvučnicí kde se ozve výsledný tón:

 Udržujte při nafouknutých tváří základní tón, pak stahujte tváře k sobě, aby se utvořil modulační prostor pro pohyb jazyka, který zároveň suneme dopředu po horním patře. Již samotné stažení tváří mírně změní zabarvení vycházejícího zvuku, ale hlavně se tím vytvoří nezbytný prostor pro čisté zvládnutí této techniky. Při nafouknutých tvářích má totiž pohyb jazyka v relativně velkém prostoru ústní dutiny minimální zvukový efekt. Proto je nutné mu staženými tvářemi zmenšit prostor aby jeho pohyb slyšitelně měnil výšku tónu. Také bude nutné kontrolovat nátisk rtů k náustku, protože jejich mírné stažení za účelem zvýšení tónu bude mít tendence nátisk rozhodit.  Výsledná kvalita zvuků, jejich ostrost, je závislá na tréninku a vypozorování nejoptimálnější polohy jazyka a jeho pohybu a to sladit se sílou nátisku. Je možné díky nacvičeným, odpozorovaným polohám jazyka přesně oddělovat, frázovat jdnotlivé změny – jazyk posunout okamžitě do přesné polohy a tím změnit i bezprostředně tón. Pomocí zapojené bránice, která jednotlivé změny tónu ještě podtrhne, je pak možné výsledné tóny plynule zakomponovat do rytmu (ukázka 1) Další zajímavý rytmický prvek je pohyb jazyka opět od kořene při horním patře dopředu, ale v prudkém pohybu - šlehnutí (ukázka 2). Je to jakoby rychlý „výpad“ tam a zpět, přičemž špička jazyka míří cca k předním vrchním zubům, ale nedotkne se jich a vrátí se taktéž prudce zpět.

(ukázka 1)                                                                           (ukázka 2)

Na závěr jedna ukázka efektivního frázování a modulace tónů kdy přefuky spolutvoří kostru základního rytmu. Nácvik této techniky zde.