Zajímavosti>> Jen tak


Jen tak


Zdravím Honzo, jsem spokojeným vlastníkem Vašeho kousku ID183. Je to sice už delší doba (květen), kdy mi didgerodoo přišlo, ale při pročítání Vašich stráneček mi to nedalo a rozhodl jsem se napsat tento mail. Jednak ta fotoreportáž se svatby spoluhráče je skvělá a kdybych v době, kdy jsem se ženil, hrál na didge, tak přítomným určitě zahraju (že zdravím ženicha a přeji štěstí zdraví a lásku).

 

Velmi mi také pomohly články o využití bránice při hře a pojednání o přefucích. Článek didgeridoo - cesta k sobě je velmi silný a inspirativní. Někdy z didge bojuji a někdy jakoby úplně náhodou otevřelo další komnatu. Když jsem se na nástroj začal poprvé učit hrát ani jsem neměl představu, že to je proces, který nemá asi konec. Nedávno jsem hrál na takové meditativní akci asi 13 lidem. I když jsem měl trému (trochu se mi stáhly rty a cítil jsem, že to není ono) lidé byli poměrně nadšení, zvláště ti, kteří tento magický zvuk slyšeli poprvé. Nyní si vyrábím takové menší didge (110 cm) z třešně. Je to sice menší velikost a výsledek nemusí být nic moc, ale beru to jako takový trénink před pořádnou větví. Opět čerpám z Vašich článků na netu.

Takže na závěr bych Vám rád moc poděkoval a popřál zdraví a elán do hraní a výroby těch skvělých kousků, které dělají lidem radost.

Pavel z Ostravy

PS: Posílám fotečku při hře našemu synovi Štěpánovi.

jen tak

 

1.8.2007

Ahoj Pavle

Musím říci, že tvůj mail mne velmi potěšil, a to nejen proto, že mne a můj web v něm v podstatě chválíš, to jistě také potěší:) (snad je to stopa, že to dělám alespoň trochu dobře:)), ale hlavně proto, že, ať cíleně nebo ne, obsáhl jsi maximum, co lze v oblasti tohoto skutečně jedinečného nástroje podnikat.

Naučil jsi se hrát, ne každý toto místo překročí a didgeridoo se stává po té jen dekorací rohu pokoje. Dále, což je vyloženě osobní, cítím, že máš k tý "dutý rouře" dobrý a hlavně zdravý vztah. Ne každý má to "štěstí":) a stane se, sám jsem to zažil, že lidi občas tak trochu pro stromy (sebe:)) nevidí les. Z didgeridoo se snaží utvořit prostředek k vlastní malé "seberealizaci" a na druhého popř. koukají z patra pro odlišný vývoj, přístup apod., no prostě kolem toho blbnou:). Ale to nic, všude je něco. I já měl svoje "horké" období a myslel si, co jsem třeba v oblasti výroby nebo hry neobjevil, a pak postupem času jsem viděl, jak to již třeba obdobně funguje jinde. Nevýhodou bylo, že jsem neměl žádného učitele, někoho, kdo by mi ukázal jak na to a to zase ať co se výroby nebo hry týče.

Takže si myslím, že jsi v podstatě další malý ale důležitý důkaz toho, že didgeridoo se v Čechách relativně rychle a hlavně konstruktivně uchytilo a to i mnohdy (jak ze zkušenosti vím) mezi velmi rozdílnými typy lidí. Nachází prostě, a ty to svým postojem potvrzuješ, širší uplatnění u lidí, co se nebojí ničeho, co okolo toho je, a to je podle mne to nejdůležitější - jen takový postoj lidi kolem stmelí a pomůže rozfoukat různé "polopravdičky" okolo nástroje samotného i okolo hraní. Teď konkrétně narážím na tvé pokusy s výrobou (cokoli bys v této oblasti potřeboval a já ti mohl pomoci, klidně zavolej), protože tato oblast a zájem u zájemců o didgeridoo zas tak samozřejmá nebývá!

Kdyby nic, poslouží ti to tvé snažení, nebo alespoň pomůže, celkově k většímu rozhledu na to, co dělá nástroj dobrým a zvukově kvalitním, samozřejmě v rozsahu vlastních zkušeností. A to nezávisle na jeho původu a "samozřejmých legendách" o něm, které jsou někdy velmi úsměvné:). Další výhodou bude, že až tvůj synek vyroste, budeš mu moci třeba vyrobit už ucházející rouru a nebudeš muset kupovat drahou ode mne:))) Jinak fakt pozoruhodný jak synátorovi hraješ, dobrý, dobrý:) Párkrát jsem to již také zkoušel a zažil jsem celkem docela i rozdíly v reakci toho kterého dítěte, nejlepší úspěch jsem asi sklidil u jedné budoucí maminy, když jsem jí hrál u břicha a po určité době prý přestala mít pohyby a dítě se uklidnilo (možná si jenom prostě zacpávalo uši z toho rachotu a nemohlo se tedy pořádně pohybovat:). Co je ale nejlepší, že se nebojíš a nemáš zábrany zahrát pro lidi a když se jim to alespoň trochu líbí, je to o to víc super. Tréma, jak píšeš, z tebe časem spadne a budete si to (posluchači a ty) jen užívat.

Dost záleží na osobním postoji a pokud do toho jde člověk s vlastní invencí, tak nemusí být zrovna virtuóz na tento nástroj a hra může být zajímavá a příjemná. Fandím ti pro to, jak ses didgeridoo chopil a přeju ti v této oblasti hodně úspěchů a pěkných zážitků. Doufám, že bude tento příspěvek inspirací pro ostatní, to je totiž důvod, proč jsem se ho rozhodl uveřejnit.

S pozdravem Honza.

 



Související články

Moje pojetí didgeridoo
© by Didgeridoo-art.cz | programming by ProgDan Soft | contact@progdansoft.com