Zajímavosti>> Nácvik přefuků


Nácvik přefuků


Dotaz od Kamila:

8.8.2006

Ahoj Honzo.
Před pěti měsíci jsem si u tebe objednal didgeridoo ID124 ( jeřabina F, dvě ryby), je s ním maximální spokojenost, no, prostě jsem za těch pět měsíců od něj držku neoderval :-) Teda na noc s ním do postele nechodím a na záchod taky ne :-) Pokroky sice nějaký dělám, ale nevím si s něčím rady a to je přefuk. Sice ovládám dobře cirkulární dech a to dokonce i při přefuku, ale nedaří se mě vyloudit jinej než základní přefuk ( všichni píšou o dvou přefucích ). Nebo spíš nemám ani představu, jak by měl ten přefuk znít. Ten první přefuk je prostě táhlej zvuk, jako když troubí slon, a lze ho stejně jako ten základní brblavej tón modulovat jazykem a pusou. Taky jsem moc nepochopil, co se mysli tím trumpetovej tón. Protože ten přefuk, co mně jde, zní při nájezdu jako trumpeta a pak pokračuje jako ten táhlej tón. To je první problém. A druhej problém je to, že se mně nedaří zaintegrovat přefuky do hry základního tónu. Sice jsem schopen udělat prdivej tón a po něm přefuk, ale navzájem to do sebe plynule nenajíždí. Je to spíš jako taková rytmika s mezerama (prdění - přefuk - prdění - přefuk ...) Když jsem poslouchal nahrávky didgeridoo, tak je ten přechod absolutně plynulej a to ze základního do přefuku i obráceně. Prostě to nechápu. Pochopil jsem, že se ten přefuk dělá prudším dechem s pevným sevřením rtů, ale nikdy mě to nejde plynule přecházet. Prostě buďto cirkulárně základní tón nebo cirkulárně přefuk a nebo to střídání přefuk tón přefuk tón, ale není to plynulý, zní to furt přerušovaně. Možná dělám chybu už v provádění toho základního tónu. Protože jsem se přistihl, že mi víc vyhovuje hrát jako základní tón v podstatě dvojhlas. Mám tím na mysli, že jeden tón je to prdění vzduchu z břicha pusou a ten druhej tón je vlastně vytvořenej v krku ( je mě jasný, že víš, o čem mluvím, ale nevím, jak se to správně nazývá). Mám pocit, že je potom více rezonance, která jde do tebe i ven. A tady by mohla bejt pak ta chyba, že mi jdou špatně ty přefuky střídat s normálním hraním. Omlouvám se za delší dopis, pokud bys měl nějakou radu, která lze napsat, tak prosím o krátkej textík. Je mě jasný, že musím zkoušet a zkoušet, ale dobrá rada nad zlato.

Měj se Kamil

Odpověď od Honzy:

Ahoj Kamile,
předně jsem rád, že si se zařadil do ne příliš početné skupiny lidí, kteří u toho vydrželi, pokračují a zdokonalují se ve hře a didgeridoo nemají jen jako dekoraci nebo hezkou vzpomínku.

To, co popisuješ, jsou klasické problémy hráče, který se vyvíjí a prohlubuje hru, a tedy neděláš nic špatně (viz tvůj popis).

Pokud si zvládl základní tón i s hrdelními zvuky současně, jak říkáš, je to jen plus, i když držení čistého základního tónu (drone) je samozřejmě nezbytné už pro samou bohatost hry a rozhodně je pro nácvik přefuků nezbytný. "Trumpetový tón" je jen jiný popis, název přefuku.

Jestliže tedy dokážeš chytit základní, první přefuk, dobře se soustřeď v jaké poloze máš rty: jestli vrchní přesahuje spíše přes spodní či obráceně, anebo jestli jsou zároveň. Žádná z uvedených poloh není špatná, ale je to důležité právě pro plynulý přechod ze základního tónu do prvního přefuku. A i tak se to právě nacvičuje, alespoň já jsem to tak dělal: držíš drone a rty pomalu svíráš až do pozice, kdy ti to do přefuku samo skočí. Toho okamžiku si dobře všimni a je jen otázkou cviku, jak čistě a rychle ti jednotlivé přechody ze základního tónu do přefuku a zpět půjdou. Někdo při tom stlačí i tváře (můj případ) a někdo je má nafouklé jako můj kamarád. Na to nejsou zcela přesná pravidla. Důležité ale je, zejména pro plynulé zakomponování přefuků do hry, aby to celkově nebyla žádná příliš vynucená nebo násilná akce: různé krkolomné posouvání rtů po náustku aj., jak jsem mohl už párkrát vidět. Protože právě to by mohla být jedna z překážek plynulosti hry s použitím této techniky. Prostě to chce najít nejlepší polohu. I když nutno říct, že při hře třeba druhého přefuku, k určité jemné změně polohy, zejména síle nátisku, dojde. Ale to si časem, pokud budeš hrát, vychytáš sám, aby to bylo optimální. Další překážkou bude, ale jen v počátku, že ti přefuk vezme více vzduchu, než je ve skutečnosti třeba, a budeš muset o to více dodechovat. To se ti taky ale zcela automaticky upraví nácvikem optimálního sevření rtů a nátisku, naučíš se spořit vzduch. Samo tě to bude nutit se vzduchem hospodařit, jinak stejně ty přefuky při normální hře neuhraješ. Jak tak budeš trénovat, může se stát, že ti tam padne i druhý přefuk. V podstatě, jak si jistě později všimneš, je to podobné jako u prvního, jen jsou o něco pevněji sevřené rty, maličko silnější nátisk a vstupní tlak vzduchu než u prvního. Je to však různé, záleží samozřejmě také, na jaký nástroj hraješ. Něco jiného je hrát přefuky na F nebo třeba na C#, pokud tedy předpokládám, že je toho ten který nástroj vůbec dobře schopen. Rozdíl tkví právě ve tvaru a délce dutiny nástroje, kde se přefuk tvoří, a tak dochází k tak rozdílnému způsobu chvění u středovýškového didgeridoo než třeba u basového. Ve výsledku by to však nemělo být nic křečovitého a spolu s vhodným nástrojem (což je nutná podmínka) a vytrvalostí i ten druhý určitě zvládneš a možná že časem i třetí:) Další takovou pomůckou a možností, může být "směrování" přefuku do stěny nástroje, jakoby ho od ní odrazíš. Zde se právě dostáváme k výše popsané poloze rtů, protože právě nepatrný přesah jednoho z nich přefuk směruje a odrazí ho od stěny nástroje. Je zcela jedno jaký ret přesahuje a tedy směruje proud vzduchu, tvořící přefuk, buď k dolní či horní straně ústí nástroje - jde o to, ho odrazit. Používám toto zejména u toho druhého i když nutno dodat, že je to dobře možné jen u didgeridoo s užším vstupem.

V zásadě je možné rozeznávat dva druhy přefuků, tedy dva způsoby hraní. Nazývám je plynulý (zvuková ukázka) a oddělený, nebo také říkám "plivnutý" (zvuková ukázka). Ten první a jeho možný nácvik jsem popsal nahoře. Ten druhý se tvoří stažením lícních svalů a rtů do užšího otvoru, přičemž jazykem jaksi "šleháme" dopředu a zpět mezi rty a ve vhodné chvíli, když jde jazyk zpět, plivneme přefuk do nástroje. Dá se to popsat taky tak, jako by jsi měl na špičce jazyka smítko a chtěl se ho zbavit. Mimochodem, jak je z druhé zvukové ukázky zřejmé, tato "plivací technika", jak jí pracovně nazývám, se dá dobře používat i při běžném hraní. Platí zde, že čím je čistší přechod - bez prodlev mezi jednotlivými plivnutími - tím hra zní kontinuálněji a čistěji. Nemusím snad dodávat, že samozřejmě při každém plivnutí musí zaznít čistý tón a to, ať jde o přefuk, nebo nejde. Jinak by to bylo jen celkem nehygienické zvlhčování didgeridoo :) S tím vším samozřejmě také automaticky souvisí správná poloha rtů vůči nástroji. Přirozeně lze tuto techniku mezi sebou s jinými kombinovat a ve finále z toho může vzniknout docela zajímavá hra!

Žádný strach, já jsem se vše učil léta, aby to bylo čistě zahrané, a i dnes je samozřejmě pořád co pilovat. Ale to neznamená, že to nejde zvládnout v kratším časovém horizontu. A už jsem se o tom mnohokrát přesvědčil u svých kamarádů a spoluhráčů. Jako asi vše, tak i toto zde záleží na píli a nasazení :) Nácvik jakékoli techniky se dá popsat určitě různě a dost možná na to budou časem, anebo už jsou, odborné výrazy, ale myslím, že by nemělo větší význam to tu nějak více nebo jinak rozebírat, protože není nad to, když to můžeš vidět u někoho "na živo", a hlavně nad vlastní trénink! Nicméně v případě jakýchkoli nejasností zavolej a já ti to, pokud budu moct, vysvětlím a hlavně to bude rychlejší :)))

Měj se hezky Honza



© by Didgeridoo-art.cz | programming by ProgDan Soft | contact@progdansoft.com