Různě o výrobě
Jak na své první didgeridoo
Dotaz od Michala Z.:
Ahoj Honzo.
Dal jsem na tvé rady a našel jsem si už v říjnu pokácený strom, akorát kmen byl trochu tlustší, tak jsem ho musel na cirkulárce trochu seřezat, ale teď má finální podobu a je dlouhý asi 160cm. Nechám ho v klidu schnout a pak se do toho pustím. Potom jsem si našel už jednu pořádně proschlou větev, ale nevím, jestli není moc krátká... Má nějakých 120cm, nevím, jaké to může mít následky na zvuku nástroje. Potřeboval bych ale vědět, jak mám nechat silné stěny? Mají být stejně silné po celé délce, nebo nahoře silnější a u ústí tenčí? A jakým tmelem bych měl zaplácnout případné praskliny? Chtěl bych se nejdříve natrénovat na tom 120cm polínku, abych měl nějaké zkušenosti při výrobě z toho dlouhého kousku... Měl jsem docela štěstí na materiál (alespoň myslím), je to totiž olše a má nádherný nádech do oranžova, takže ho ve finální fázi jen přetřu bezbarvým lakem, popř. vypálím železem nějaké motivy...
předem moc děkuji za odpověď
s pozdravem Michal Z.
Odpověď od Honzy:
Ahoj Michale,
to je dobré, pokud to dřevo je z října loňského roku, jak říkáš, a bylo káceno čerstvé, můžeš to tak nejdříve v srpnu zkusit rozříznout. S těmi stěnami je to trochu obtížnější. 120cm dlouhou větev běžně nedělám, respektive tak krátké nástroje jsem dělal spíše v mých začátcích. Pokud bych zde chtěl dodržet přibližně standardní hrací odpor nástroje, vyšlo by z toho, alespoň co mohu takhle na dálku usuzovat, středně hlasité G nebo F. Tak nějak. Vzhledem k tomu, že se začátečníkům, ale i všeobecně většině lidí, zamlouvají spíše tóny hlubší, pokusíme se z toho dostat při snížení hracího odporu a malinko zvýšení spotřeby vzduchu přibližně E nebo možná i D. Větev nemá výraznější možnost vytvoření rezonátoru (koncová třetina nástroje), tak snad ten nižší tón bude zvukově "příjemnější". Postupuj takhle: po rozříznutí dlabej dutinu od spodního konce o síle stěny cca 10 mm, víceméně kopíruj tvar větve, a dej pozor, ať neprojdeš skrz. Takhle dlabej, až se zastavíš přibližně 200 mm od vrchního konce, kde dojde k zúžení, a klidně ostrým přechodem na něj přejdi. V přechodu bude mít 40 mm, spíše méně, a samotný konec, tedy průměr náustku, 30 mm viz. nákres. Ten (náustek) si samozřejmě můžeš po té dle potřeby rozšířit, nebo pomocí vhodného tmelu též znovu zúžit, či použít vosk. Toto jsou parametry, vzhledem k tomu, co na fotce vidím, a délce 120 cm, přibližně pro začátečnický nástroj. Prodloužením zmíněného zúžení, nebo plynulejším přechodem až třeba do plynulého kónusového přechodu atd. se vlastnosti mění. U tohoto 120 cm dlouhého „polínka“, jak říkáš, by speciálně např. došlo třeba při zmenšení celkového vnitřního objemu právě tím plynulejším až kónickým přechodem a tedy prodloužením té nejužší části od náustku (tlakovací část) k celkem značnému zvýšení hracího odporu, tónu, změně hratelnosti přefuků atd. Škoda, že není delší, při délce třeba 150 cm by při zachování zde načrtnutého vnitřního profilu z toho mohl vylézt pěkný basáček zhruba v C. Je toho více, ale vše to teď nemá cenu probírat. Ten 162 cm dlouhý klacek necháme, až budeš rozhodnutý, co s ním, (nižší, vyšší tóny) a první výrobní pokusy budeš mít za sebou:) Pak mi pošleš přesné rozměry větve (možná, že ti ještě popraská) a já ti podle tvých představ o zvuku, pošlu pokud možno přesný nákres.
Tmel, jak uvádím na webu v sekci výroba, si vyrábím sám z vodovzdorného lepidla a dřevěného prachu a dle potřeby i pilin. Ale postačí v nouzi i hladká mouka a po smíchání s lepidlem je nutné vytvořit hustou hmotu - tmel. Tím pak případné praskliny a suky vytmelíš.
Hodně úspěchů s výrobou přeje Honza
__________________________________________________________________________________________________
O hracím tlaku, dutině atp. . .
Zdravím, chystám se vyrábět bukové didgeridoo a chtěl bych se Vás zeptat na pár rad ohledně úpravy dutiny po vydlabání. Nějaké zkušenosti s výrobou didgeridoo už mám, kde jsem používal lipové a olšové dřevo, ale stále je co vylepšovat. Je lepší u bukového nechávat hrubý vnitřek nebo ho vybrušovat do hladka? Chtěl bych se pokusit aby výsledný zvuk byl co nejhlubší. Zatím se potýkám s problémem vzniku malého protitlaku v dutině, takže hraní je celkem náročné. Jak lze dosáhnout nejlepšího protitlaku? Vnitřky lakuju vodouředitelným-voděodolným lakem a na lepení používám dispersní lepidla. Díky za odpověď.
Michal
Dobrý den.
Struktura povrchu nemá, dle mého, větší vliv na výsledný zvukový efekt. Dělal jsem v tomto směru několik pokusů a dnes, po zkušenostech, dutinu brousím do středně hrubé podoby (v zásadě vyrovnám pouze větší nerovnosti po vybírání dutiny). Slyšel jsem mnohé názory ve smyslu, že by měla mít dutina jakési komůrky, chodbičky, nebo snad drážky, které by napodobovaly strukturu vnitřku originálních "vyžraných" eukalyptů z Austrálie, a že dík tomu získává nástroj svůj nezaměnitelný zvukový charakter. Víte, dost těchto (vyžraných) euk. nástrojů jsem osobně vyzkoušel (z hlediska akustiky didgeridoo mne to velmi zajímalo) a oproti dovrtávaným, nebo zcela vrtaným euk. didgeridoo, kterých je v AU také značná část - termiti nestačí "uspokojit poptávku":) - a které mají tedy zcela hladkou dutinu, jsem neregistroval zásadní rozdíl. Tedy bavíme se o slyšitelných, nebo lépe vnímatelných rozdílech, neboť z teoretického hlediska základů akustiky každá nerovnost, zakřivení či změna hustoty materiálu, ovlivňuje v určitém smyslu výsledný zvukový efekt. Jediné, co bylo pro mne zřejmé, byl fakt, že dutiny výše zmíněných eukalyptů, zejména těch dodělávaných, byly již ve svém základu neadekvátně řešené. Většinou byly téměř v celé své délce jednoduše málo vybrané a zvuk se nemohl vůbec rozvinout. Natož pak hodnotit na takovýchto nástrojích hratelnost a tedy zvukovou kvalitu jednotlivých technik, nebo
posuzovat třeba ideálnost zpětného tlaku. No a nástroj třeba za 270 € prostě a jednoduše nehrál, což je celkem smutné:(. Nicméně problematika dobrého a horšího zvuku je složitější a dost se odvíjí od očekávání toho kterého hráče nebo výrobce. Ale to je již jiná oblast. Chci říci, že povrch či struktura dutiny i u tvrdého dřeva jako je buk není až tak zásadní. To, co činí didgeridoo kvalitní nebo ne, je zejména profil dutiny a z toho osobně vycházím.
Zpětný dobrý tlak je dán zejména dostatečnou délkou didgeridoo (v zásadě od 160cm a delší), ale pouze opět na ideálně zvolené dutině. Své osobní, konkrétní rozměry profilů dutin bohužel nezveřejňuji, snad chápete. Ale zde na mém webu mám i o tomto tématu článek. Dá se z něj dost vyčíst a pochopit a mnohým výrobcům již (dle ohlasů) pomohl i v problematice zpětného tlaku. Lze se dozvědět i informace ohledně basového ladění, které zmiňujete. V podstatě by ale dutina neměla mít příliš rychlý úhel rozvírání, aby se hrací tlak mohl vytvořit. To je však, i když základní, velice obecné pravidlo. Totiž jinak se chová zpětný tlak, tedy ideální zpětný tlak, u basového A a jinak třeba u středovýškového Fka. Dost to odvisí od šíře vstupu těsně za náustkem, tedy v první třetině nástroje. Basová a velmi basová didgeridoo obecně mají, respektive musí mít, širší vstup za náustkem (od 40mm a širší) a dík tomu
stoupá úměrně i spotřeba vzduchu, která zase (dle zkušeností toho kterého hráče) do jisté míry znesnadňuje udržet nástroj pod tlakem a hrát na jeho plnou kapacitu. Ale o tom mám také samostatnou zmínku v uvedeném článku.
Osobně si myslím, že v tom Vašem případě jde o neadekvátní, pravděpodobně široký vstup za náustkem, který pobere značné množství vdechovaného vzduchu a nástroj se hůře natlakuje. Je to však jen odhad z většiny případů, které jsem řešil.
Jinak buk sám o sobě je velmi tvrdé dřevo a uslyšíte znatelný kvalitativní rozdíl oproti měkkým dřevinám jako je lípa a topolovité stromy.
Na tvrdší dřeviny bych radil použití epoxidových lepidel a vnitřek dutiny je možné ošetřit akrylem, ale nejlépe 100% polyuretanem a ve více vrstvách. Pokud byste chtěl hrát hodiny denně a měl byste obavu z poškození, vylejte vnitřek epox. lakem (pozor však, je vysoce toxický!) nebo zvolte přijatelnější nějaký alkydový materiál.
S pozdravem Jan Vlach.
didgeridoo-art.cz
Vliv síly stěn na zvuk nástroje
Otázka od Miroslava B.:
Ahoj Honzo,
nástroj došel v pořádku a je to opravdu nářez. Skvělá, čistá práce. V popisu nástroje píšeš, že je vnitřek spočítán na určité parametry. Mě příjde, že by mu prospěly tenčí stěny: Snad by byl zvuk ještě lepší. To nepíšu jen tak jako teorii, ale spíš poznatek z praxe. Mám za sebou asi 10 nástrojů různé kvality a z různých dřevin. Stěny dělám max do 12mm. Při silnějších stěnách mi přišel zvuk hodně "uzavřený " uvniř nástroje. Poslední kus jsem dělal taky z hranolu /dub/ délka 145 cm ,čistý konus ,horní průměr 60mm,spodní průměr 150mm. Chtěl jsem si nechat utočit podobný tvar jako děláš ty , ale nenašel jsem toho správného soustružníka. To jen takový můj názor,samozřejmě s tím nemusíš souhlasit.
Tak moc díky a měj se. Mirek
Odpověď od Honzy:
Čau Mirku.
Těší mne, že tě ten Jilm uspokojuje. To je pro mne další radost!!! Jsem taky rád, že někoho zajímá didgeridoo blíže. Tedy i jeho výroba.
To s tou sílou stěny máš pravdu. Ale podle mne se to týká zejména měkčích dřevin, které mají tendenci více absorbovat, pohlcovat zvuk. Tam je slabší stěna více na místě, aby se nástroj rozvibroval. Nedávno jsme porovnávali s Petrem z www.yedaki.com, se kterým si občas zahrajem, nástroje podobného charakteru jako ten tvůj jilm, mám totiž osobní did ve stejné tónině a téměř stejné kadence a Petr taky a nezdálo se nám, že by slabé stěny byly vždycky výhra. Měl s sebou habrové didgeridoo, které sám vyrobil, o síle stěny 2 cm a snad i víc a věř mi, že ostřejší tón jsem neslyšel. Pro někoho, kdo takovéto zabarvení má rád, by to byl opravdu zážitek. Právě proto, že stěny takto tvrdého didge přes sebe téměř nic nepustí, šlo jako by všechno ven a bylo to opravdu jako, když jede motorová pila. Kdyby jsi u takového nástroje udělal stěny kolem 10 mm, bylo by to, myslím, rušivé. Trošku se jedná o to, kdo co má rád, jaké zabarvení tónu. Když by si ten jilm, který jsem ti poslal, zeslabil na stěnách, dost možná by ztratil "medovost" při hře bránicí. Ze zkušenosti vím, že nezáleží však jen na poslední třetině ale i na síle stěny středové části nástroje. Jsou to sice jemnější rozdíly, ale určitý vliv to na ráz didge má. Onen uzavřený zvuk jak popisuješ, může být jen nevhodně navržený vnitřní profil nástroje. Pak se zvuk nemá možnost dobře utvořit. Ale je to jen možnost. Třeba ne. V téhle oblasti se dá dost zajímavě experimentovat: poměry výšky a šíře s tvrdostí materiálu a sílou stěn jsou téměř nevyčerpatelné. Tyhle zkušenosti jsem však nezískal během týdne, je za tím spousta času, ale baví mě to, a myslím, že tebe to bude bavit taky, a třeba nejspíš přijdeš na nějaký svůj originál :o) Neber to, co píšu, jako absolutně platný, vše se vyvíjí a na ustálený dogmata o čemkoli je vždycky dost času.
S pozdravem Honza.
"Otázočka" k výrobě
Otázočka od Tulkase:
Prajem dobry den, mam otazocku ... uz asi 3 mesiace sa snazim si vyrobit vlastne didgeridoo no nedokazem pochopit ako to robite ... neviem akomam vybrat stret konara, napriklad to didgeridoo co mate uverejnene na stranke z kastanu ... to je nieco prekrasne ale ako ste zneho vybraly hmotu? to nechapem ... a dalej, njeje mi celkom jasne ako ma vyzerat nahubok alebo koniec didgeridoo do ktoreho sa ma fukat je to nieco podobne ako pistala? pistal som uz par vyrobil no toto ma fascinuje ak mozete a xete poradit bol by som vdacny s pozdravom Tulkas.
Odpověď od Honzy:
Zdravím.
Máš pár otázek, na které se ti pokusím odpovědět. Veškeré mé nástroje jsou podélně rozříznuté a poté dutým dlátem vydlabané. Používám i různě ohnutá, tvarovaná dláta na obtížnější didgeridoo, jako třeba na ten kaštan (ID-114). Na rozříznutí se používá pásová pila, s kvalitním jemnozubým pasem, to aby byl spoj co nejkvalitnější. Více má rubrika: Výroba.
Dále se také používá vrtání pro výrobu tuzemských didgeridoo. Zde je však jisté omezení, co se týče tvaru větve a do určité míry i v možnosti ovlivnit vnitřní profil nástroje, což je nejzásadnější parametr pro výsledný zvuk. V zásadě se dá říct, že je nástroj rozdělen na tři části: První, od náustku, je jakási tlakovací, rozhoduje o tom, jak snadno se nástroj udrží při hře pod tlakem. Druhá, někým také nazývaná činná část, umožní zvuku se rozprostřít, utvořit se a také sekundárně rozhoduje o výsledném tónu (rozuměj po stupnici) nástroje. Primárně o něm rozhoduje délka. Třetí, poslední, se také říká ozvučnice, rezonátor nebo zvon. To někdy pro jeho tvar. Podtrhuje a dá se říct, zesiluje výsledný zvukový efekt. Zde dost záleží na síle stěny, aby byl zvuk průkazný, ale né až příliž "drnčivý", následkem přílišného zeslabení. Ty tři části však neber jako přesné třetiny. Pravidlem bývá, že druhá část je nejdelší. Náustek dělám o průměru 30mm, ale dá se samozřejmě rozšířit a naopak zúžit. Takže to s jakoukoli píšťalou nemá nic společného.
Všechny výše uvedené parametry spolu však souvisí a navzájem se ovlivňují, takže to není zas až tak jednoduché vyrobit dobrý nástroj. Podrobněji se zde rozepisovat už asi nemá smysl, protože každá větev má své specifické rozměry a od toho se odvíjí rozpočítání vnitřního profilu a následná výroba. Mám v tom i takové své malé "Knowhow" a proto jsou mé nástroje, jaké jsou. Když si jen vzpomenu, kolik desítek a snad i stovek hodin jsem strávil nad experimenty a doslova zkoumáním zvuku didgerodoo a kolik jsem jich, zejména v počátcích, vyhodil, protože to byl omyl, tak tomu ani nevěřím. Výsledkem je, že si řeknu: chci Ečko nebo Fko a vyrobím si ho a trefím se s odchylkou půltónu. Nebo chci "brumláka", až to zní, jak když traktor jede, a pak zas výškový nástroj, co připomíná bzučení sršňů, a dík zkušenostem odhadnu, co a jaký průměr a délka bude třeba. Zvuk a práce s ním mne v jistém smyslu fascinuje a proto také existuje můj web. Přeju ti hodně zdaru k tvému prvnímu didgeridoo a neboj se experimentu. Škoda, že jsi až ze Slovenska, jak jsem pochopil, protože bych si rád tvou "prvotinu" zkusil.
S pozdravem Honza.