Zajímavosti>> Termiti

Termiti

10.2020. Můj bývalý spoluhráč Petr Králík kdysi sestavil zajímavý článek o termitech, jejich životech a vlivu na přírodu v Austrálii. Byla by možná škoda aby tento text zapadl a tak pro zvědavce tu předkládám zajímavosti o životě tvorů, bez kterých by pravděpodobně didgeridoo nespatřilo světlo světa...

 

Termiti - tajemství termitů?

Termiti se v Austrálii netěší velké oblibě, protože způsobují značné škody na dřevnatých strukturách. Podotknu však, že na těchto škodách se podílí jen několik málo druhů. Ve skutečnosti jsou termiti velmi důležitou součástí tamního ekosystému, obvzláště v suchých tropických oblastech. 

 

Termiti jsou skvělí „recyklovači“. Jen velmi málo živočichů je schopno rozkládat hlavní složky dřeva lignin a celulózu. Termiti se specializují na konzumaci odumřelého rostlinného materiálu, což vede k uvolnění živin z těchto rostlin zpět do okolního prostředí a jejich opětovnému využití živými rostlinami. Ve vlhkých oblastech tuto činnosti vykonávají také houby, žížaly, bakterie, larvy brouků a další živočichové. Ale v oblastech, kde panuje sucho, jsou to hlavně termiti, kteří celoročně zajišťují koloběh živin.

 

Tvrdí se, že svrchní vrstva půdy v severní Austrálii je z velké části výsledkem činnosti termitů za několik tisíc let. Neustálým provrtáváním půdy ji tento neúnavný hmyz upravuje více než žížaly ve vlhkých oblastech a to tím, že neustále přemisťuje tvrdou horní vrstvu půdy směrem dolů a organický materiál a živiny vynáší naopak zespodu na povrch. Termití tunely mohou dosahovat značných hloubek a pravděpodobně napomáhají také vzlínání vody. Staré tunely v tvrdé půdě také někdy využívají kořeny rostlin pro svůj růst.

Po zániku termitiště, ať už nadzemního či podzemního, dochází k jeho postupnému rozpadu a tím se uvolňují živiny ve formě exkrementů či buněčného odpadu z mrtvých termitů do půdy. Nadzemní termitiště, která se často vyskytují velmi hustě, mohou obsahovat až 60 tun půdního materiálu na hektar. V oblastech s málo úrodnou půdou tak zánik termitišť přispívá značnou měrou k jejímu zúrodnění.

Skupina termitišť v krajině je někdy srovnávána se stádem dobytka. Stejně jako dobytek jsou termitit schopní přeměnit trávu a dřevo na bílkoviny. Možná je to těžko uvěřitelné, ale každé velké termitiště obsahuje stejné množství „masa“ jako kráva. 

Termiti slouží jako potrava velkému množství dalších živočichů a stojí na základně potravinové pyramidy v mnoha suchých oblastech. Bez nich by byly australské suché tropy mnohem méně různorodé a zajímavé.

 

Koloniální život

Za vhodné vlhké noci, obvykle na počátku vhkého období, opouštějí rodná hnízda okřídlení termiti. Tito termiti jsou zvláštní – jsou to zakladatelé nových kolonií.

Na rozdíl od jejich světlých, slepých bratrů a sester, jsou okřídlení termiti plně vyvinutí dospělí jedinci s tmavou kůží a dobře vyvinutýma složenýma očima. Také jsou, na rozdíl od dělníků, kteří je vychovali a vojáků, kteří je chránili, schopni reprodukce, což je také jejich životním posláním. Ačkoli mají dva páry křídel, jsou to špatní letci a nedoletí daleko od svého rodného hnízda. Jejich první let je obvykle také jejich posledním a brzy po přistání jim křídla odpadnou. Samičky produkují sexuálně atraktivní hormony, které houfně vábí samečky. Jakmile se termiti spárují, každý pár si vybere místo vhodné pro založení nové kolonie a vyhrabe si malou komůrku, ve které se bezpečně zapečetí a opakovaně se zde páří. Během několika dní začne samička, nyní královna, vykonávat své životní poslání, tedy klást vajíčka.

Královna a její druh – král pečují o několik prvních vajíček a mladé jedince, kteří se z nich vylíhnou, ale jejich oddanost k péči o potomky je jen dočasná. Mladí, které vychovali jsou investicí do jejich budoucnosti.Až budou mladí termiti dost staří, oddají se péči, krmení a obraně svých rodičů a dalších generací a umožní královně a královi, aby se plně věnovali produkci dalších vajíček. Královna naklade denně ze svého obrovského zadečku až 3000 vajíček. Vědci se domnívají, že královna žije velmi dlouho, možná až několik desítek let a její kolonie jsou tak často osídleny až milionem a víc jejích potomků.  

Většina termitů, kteří se vylíhnou z vajíčka, jsou dělníci a malá část (okolo 1-15%) jsou vojáci. Oba typy jsou sterilní. Poté, co je kolonie stabilizována po několik let, se líhnou sexuálně aktivní okřídlení jedinci – potenciální královny a králové – aby založili nové kolonie. Není zcela jasné, čím je určeno, jaký typ termita se vylíhne z vajíčka, ale zdá se, že je to dáno feromony, které uvolňují existující jedinci v kolonii. Feromony jsou chemické substance, které jsou užívány ke komunikaci mezi členy kolonie. Jsou předávány při výměně slin a potravy. Pokud např. v kolonii klesne počet vojáků, sníží se množství feromonů, které produkují a z vajíček se pak líhne více nových vojáků. Na druhou stranu, pokud se vyskytne více jedinců jednoho typu termitů, jsou někteří zničeni dělníky. Dělníci mají mnoho povinností. Budují a opravují termitiště, starají se o vajíčka a mladší sourozence, shánějí potravu a krmí své rodiče a ostatní členy kolonie. Dělníci mají měkkou a zranitelnou kůži a zpravidla se musí skrývat před slunečním světlem. Aby se ochránili, budují některé druhy speciální bahnité chodbičky, kterými se pohybují mimo hnízdo, skryti před zraky predátorů a chráněni před nebezpečnými slunečními paprsky. Některé druhy jsou aktivní v noci a existují i termiti, kteří jsou chráněni před ultrafialovými paprsky, a tak riskují hledání potravy i za denního světla.

Úlohou vojáků je chránit hnízdo při napadeních, při opravách nebo když ho opouštějí okřídlení termiti. Většinou mají silné velmi dobře vyvinuté čelisti, kterými štípou a koušou vetřelce. Někteří vojáci vylučují chemické látky ve formě kapky nebo vlákénka na konci své špičaté hlavy. Tyto chemikálie mohou být jedovaté, mohou působit jako repelent nebo mohou mást útočící predátory. Vojáci některých druhů mají velké silné hlavy, které používají jako barigádu vchodů do termitiště. Své druhy mohou také varovat před blížícím se nebezpečím tak, že bijí svými hlavami do zdí tunelů. Kvůli svým čelistem jsou ale vojáci v přijímání potravy zcela odkázáni na dělníky.

Zatímco kolonie některých druhů jsou výsledkem reprodukce jediné královny, u jiných druhů se líhnou další jedinci s reprodukčními schopnostmi, jako jakási záloha. Tito termiti nikdy neopustí hnízdo. Mohou vzniknout, klesá-li reprodukční schopnost královny a krále a mohou tak doplnit sníženou produkci vajíček. Toto je obvyklejší v hnízdech primitivnějších druhů a může to vyústit ve velmi masivní kolonii. Záložní samičky jsou méně produktivní než královna, a proto jich je potřeba hodně – v jednom termitišti jich bylo nalezeno i více než 100. Tito reprodukce schopní jedinci jsou obvykle tmavší než dělníci a vojáci a mohou mít zárodky křídel a složené oči.

Tajemství termitů - termiti nejsou mravenci!

Přestože jsou termiti často uváděni jako „bílí mravenci“ a jejich sociální systém je velmi podobný koloniálnímu životu mravenců, včel a vos, nejsou to blízce příbuzní živočichové. Ve skutečnosti jsou termiti, stejně jako jejich nejbližší příbuzní švábi, ze kterých vznikli asi před 150 milióny let, počátkem druhohor, mnohem primitivnější a předpokládá se, že byli prvním hmyzem, který adoptoval sociální životní styl. Základním rozdílem je, že vosy, včely a mravenci se líhnou z vajec jako larvy a terpve později se náhle mění v dospělce (podobně jako housenka se mění v motýla) s tuhou tmavou kůží a složenýma očima, kdežto termiti a stejně tak švábi, kobylky a štěnice se mění postupně. S každým svléknutím kůže se jedinec stává více dospělým. Nicméně, vojáci a dělníci nikdy nedosáhnou plné dospělosti, takže život termitiště v podstatě stojí na dětské práci. Jako nevyvinutí dospělci jsou malí, se světlou kůží a slabýma očima, což omezuje jejich život na vlhké uzavřené termitiště a chodbičky a musí spoléhat na chemické podněty místo vizuálních. Pouze jedinci schopní reprodukce jsou vlastně plně vyvinutí dospělci. Termiti se také liší tím, že mají ve svých koloniích krále. Mravenci, vosy a včely mají pouze královnu, která se páří pouze jednou a sperma uchovává pro oplodňování svých vajíček po zbytek svého reprodukčního života.

 

Hnízda a termitiště

Pouze asi jedna pětina australských druhů termitů staví nadzemní termitiště. Ostatní žijí v chodbách nebo komůrkách v prostředí, kde mohou získat potravu – obvykle ve dřevě nebo v půdě. Někteří dokonce nemají žádná rozpoznatelná hnízda. Nicméně, jsou to právě nadzemní mohyly vystupující z australských plání, připomínajíce hřbitovní náhrobky, které nás tak fascinují. Vybudovány tisíci jedinců, slepým hmyzem, který pilně slepuje zrníčka půdy slinami a sekrety. Barva termitiště bývá různá, v závislosti na půdě, ze které bylo postaveno. Dalo by se říct, že tyto stavby jsou stavebním zázrakem. 

Pokud bychom chtěli s největšími termitišti porovnat lidskou stavbu, byl by to mrakodrap téměř dva kilometry vysoký, který by pokrýval osm městských bloků a stavěl by ho milion slepých lidí. Termitiště poskytuje svým obyvatelům úkryt před mravenci a jinými predátory. Může zde být regulována teplota a vlhkost, která je například v komůrkách s vajíčky a mladými jedinci obvykle udržována nad 90%. Stejně tak je využíváno jako skladiště potravy.

Stavební techniky a architektura jednotlivých staveb se obvykle liší podle druhu a místních podmínek. Obvykle je to komplikovaný systém chodbiček, kterými se termiti pohybují a ve středu se nachází královská komůrka a komůrky, které slouží jako jesle pro výchovu nových generací.

Někdy budují termiti složitý systém tunelů, tvořený ze slepených částeček zeminy, přes kmeny a větvě stromů, které vedou k dřevnatým zdrojům potravy. Někdy mohou kmen stromu zcela obalit zeminou, takže se může zdát, že strom má jakési hnědé či oranžové ponožky. Pod povrchem se pak termiti mohou volně pohybovat.

Tvar termitiště může být velmi různý, v závislosti na místních podmínkách. Existují domněnky, že schopnost termitů budovat určitý typ hnízda může být podmíněna geneticky. Nacházíme termitiště magnetická, kulovitá, budovaná uvnitř stromů či na stromech. Tzv. magnetická termitiště mají tvar klínu a jsou směrována severo jižně. Termiti, kteří je staví, se živí kořeny trav a dalšími rostlinnými zbytky nacházejícími se na australských pláních, které jsou sezónně zaplavovány. Nemohou se proto před extrémy horkého léta ukrývat do podzemních komůrek jako mnoho jiných druhů termitů, ale jsou nuceni tvořit obydlí nad zemí, aby zůstali uchráněni před náhlými záplavami. Jiný problém nastává v zimě, kdy do temitiště proudí chladný vzduch (teplota vzduchu může dosáhnout i 4 stupňů Celsia). Termitiště proto musí fungovat jako perfektní regulátor teploty. Východní strana je zahřívána vycházejícím sluncem a západní strana zase sluncem zapadajícím, ale v poledne je horkému slunci vystavena jen horní úzká hrana stavby a v této době umožňuje udržovat konstantní teplotu uvnitř termitiště samotná teplota okolního vzduchu. Pokusné přemístění termitiště v západo-východním směru vedlo ke zvýšení teploty uvnitř termitiště o šest stupňů. Vítr a stín mohou také ovlivňovat vnitřní teplotu termitiště, ale díky klínovému tvaru jsou termiti schopni upravit směr stavby podle místních podmínek tak, aby dosáhli optimální vnitřní teploty. Pokud orientují hnízdo o trochu více na severo-západ, zvýší se množství tepla akumulovaného z východní strany a tím kompenzují ztrátu tepla způsobenou větry a stíny. Magnetická termitiště buduje mnoho druhů termitů. Např. druh Amitermes meridionalis žijící  jižně od Darwinu a v západní části Severního teritoria. Jiný druh, A. laurensis, který je pojmenován po městě Laura v Queenslandu, najdeme na Yorském poloostrově a na východě Arnhemské země. Jižně od Laury staví tito termiti svá termitiště do více kulatějších tvarů, což je dáno místními podmínkami, které jsou sušší a sezónní záplavy nejsou určujícím faktorem pro tvar stavby. Termiti druhu Nasutitermes triodiae budují jedny z největších termitišť na světě. Jsou to hnízda kulovitého tvaru, ve kterých žije více než milión termitů. Největší stavby tohoto typu, jsou přes 6 metrů vysoké a najdeme je v severně od Pine Creek Severním teritoriu. Obvykle se nacházejí na okrajích záplavových oblastí, ve vyšších polohách než magnetická termitiště. Další typ termitiště je v originálu nazýván „dome“, což v překladu znamená dóm či kopule. Tento typ hnízd staví termiti druhu Coptotermes acinaciformis a jsou to hnízda budovaná ve stromech, většinou v eukalyptech.

Mnoho druhů termitů si buduje svá hnízda vysoko na stromech. Většinou žijí původně v půdě, ale když hnízdo jednoho dne „přebují“, někteří jedinci se přestěhují na strom, kde vybudují další hnízdo ve tvaru koule, které však zůstává spojeno s mateřským hnízdem krytými cestičkami. Tyto hnízda jsou nejobvyklejší v oblastech u pobřeží. Stejní termiti, pokud žijí v sušších oblastech více ve vnitrozemí se omezují pouze na podzemní hnízda a na stromy neexpandují. Stromová kulovitá hnízda jsou tvořena převážně natráveným dřevem a jinou organickou hmotou, ale kostra hnízda může být i hliněná, v závislosti na druhu termitů.Některé druhy preferují stromy s hladkou kůrou, jiní zase kůru drsnou, zvrásněnou jako například u blahovičníku, protože takovou kůru mohou využít pro zbudování cestiček mezi stromovým a mateřským hnízdem pod zemí.

 

Mnoho druhů termitů si buduje svá hnízda vysoko na stromech. Většinou žijí původně v půdě, ale když hnízdo jednoho dne „přebují“, někteří jedinci se přestěhují na strom, kde vybudují další hnízdo ve tvaru koule, které však zůstává spojeno s mateřským hnízdem krytými cestičkami. Tyto hnízda jsou nejobvyklejší v oblastech u pobřeží. Stejní termiti, pokud žijí v sušších oblastech více ve vnitrozemí se omezují pouze na podzemní hnízda a na stromy neexpandují. Stromová kulovitá hnízda jsou tvořena převážně natráveným dřevem a jinou organickou hmotou, ale kostra hnízda může být i hliněná, v závislosti na druhu termitů.Některé druhy preferují stromy s hladkou kůrou, jiní zase kůru drsnou, zvrásněnou jako například u blahovičníku, protože takovou kůru mohou využít pro zbudování cestiček mezi stromovým a mateřským hnízdem pod zemí.

 

Potrava

Stejně jako švábi se termiti živí rostlinnou hmotou. Patří mezi několik málo druhů hmyzu, které jsou schopny trávit celulózu a lignin obsažené ve dřevě. Většinou za ně tuto práci dělají bakterie, které mají ve svých vnitřnostech. Ty produkují enzymy potřebné ke strávení tuhého materiálu do použitelné formy. Fakt, že některé stejné mikroorganismy mají ve svých střevech i švábi vede k domněnce, že tyto dva druhy hmyzu mají společné předky. Někteří termiti žijí navíc v symbióze s dalším typem bakterií, které dokáží vázat vzdušný dusík, což je u hmyzu ojedinělý jev. Celulóza poskytuje termitům cukry. Bílkoviny mohou získat z hub a také z těl mrtvých bakterií ve svých střevech. Pojídají také svlečenou kůži z mladých jedinců a mrtvé členy kolonie, což umožňuje recirkulaci živin v hnízdě. V případě nedostatku bílkovin se z nich dokonce stávají kanibalové.

 

Termitiště v tradiční medicíně

Kousky termitišť byly tradičně užívány jako lék při průjmech či nevolnostech a dalších žaludečních obtížích. Pravděpodobný mechanismus účinku je podobný účinkům kaolínu, jílu používaném americkými indiány, a působí asi tak, že v žaludku vytváří jakousi ochrannou vrstvu a absorbuje toxiny. Pozitivně mohou působit také antibiotika přítomná ve slinách termitů, pomocí kterých jsou spojována zrnka půdy. Požívání kousků termitišť bylo také oblíbeno u těhotných žen, a to pravděpodobně z toho důvodu, že často obsahují vysoké dávky železa. Přesto, že i sami termiti jsou jedlí a jsou často součástí jídelníčku v Africe, v Austrálii není pojídání termitů rozšířeno. Možná i proto, že jsou menší a méně chutnější než jejich afričtí příbuzní. Materiál ze středu stromů napadených termity je pálen jako přírodní repelent proti komárům a spolu s ním jsou také připravovány v podzemních pecích pokrmy z ryb, klokanů a dalších zvířat, čímž se dochucuje maso.

 

Vetřelci

Termití hnízda neslouží často pouze svým stavitelům, ale bývají využívána mnoha živočichy k různým účelům.Např. samice varana rodu Varanus varius otevře termití hnízdo na stromě nebo v zemi a do vzniklého otvoru naklade svá vejce.Termitiště opustí a nechá termity, aby vzniklé poškození opravili, přičemž vejce zůstávají zapečetěna uvnitř. Konstantní teplota v termitišti zajistí správný průběh inkubace vajec a v dobu, kdy se mají ještěři líhnout se matka vrací k hnízdu, aby pomohla svým potomkům ven. Mladí jsou světle modří se žlutými proužky. Také mnoho brouků využívá termitiště. Žijí v nich a někteří z nich vylučují sekrety, které jsou termity využívány jako potrava. Někteří z nich vypadají v larvárním stadiu jako dělníci a maskují se tak jako členové kolonie. Další larvy se nechávají vozit na zádech termitů. Jeden druh brouka je schopen natolik roztáhnout svůj zadeček, že ho přetáhne přes hlavu a napodobuje tak dělníka. I další bezobratlí žijí v termitiších, např. štěnice či žížaly. Jeden z druhů vakomyší – vakomyš tučnoocasá (Pseudantechinus macdonnellensis), rozšířená v sušších oblastech od jihovýchodního Queensladnu po Západní Austrálii, žije v kulovitých termitích hnízdech. Ve stejných typech termitišť od Pilabara Plateau (Západní Austrálie) po Tanamskou poušť (Severní teritorium) žije také jeden druh gekona (Gehyra pilbara). V noci vylézá z hnízda ven a ve dne se zdržuje ve vnitřních tunelech. V některých termitištích byl nalezen také jistý druh hroznýše (Liasis sp.), který loví a živí se výše popsanými gekony.

Nezvaní návštěvníci

V termitištích hnízdí některé druhy papoušků (papoušek žlutoramenný - Psephotus chrysopterygius, či papoušek černočapkový - Psephotus dissimilis).Ti si do nich pomocí zobáků hloubí hnízda, a to v období dešťů nebo krátce poté, když jsou termití hnízda navlhčená a měkká. Výběr typu termitiště ke zbudování hnízda je ovlivněn načasováním aktivní výstavby termitiště, což se liší podle druhu termitů. Papoušci se snaží vyvarovat období, kdy by hrozilo zabudování sneseného vajíčka dovnitř termitiště.Papoušek černočapkový, který se vyskytuje v jižní a východní Arnhemské zemi, se zabydluje v kulovitých typech hnízd termitů Nasutitermes triodiae (tzv. spinifex termiti). Tito termiti budují hnízdo převážně před vlhkým obdobím a krátce po něm, ale ne v jeho průběhu, kdy prudké přívalové deště způsobují, že půda je příliš měkká. Právě toto deštivé obodobí pak využívají papoušci ke kladení svých vajec, kteří obvykle začínají klást mezi lednem a březnem.Papoušci žlutoramenní, které nalezneme v malé oblasti Yorského poloostrova, začínají klást vajíčka o něco později, v březnu. Nepoužívají proto kulovitá hnízda, kde v této době panuje čilá výstavba a rekonstrukce po období dešťů a namísto toho se zaměřují na kónická termitiště, nazývaná také čarodějův klobouk, termitů Amitermes scopulus, kteří tou dobou již mají výstavbu hnízda dokončenu. Pokud papoušek naklade svá vejce příliš brzy, může se stát, že termiti vajíčko zabudují do termitiště. Nezkušení papoušci se občas pokusí vyhloubit jamku do strany magnetického termitiště, ale brzy zjistí, že se proklovali skrz na druhou stranu této tenkostěnné konstrukce. Nicméně, některým se podaří začít hloubit z úzkého konce a podaří se jim úspěšně zahnízdit.Poté, co papoušci dohnízdí, termiti vzniklý otvor opraví. Na povrchu termitiště pak není znát žádné poškození, vnitřek je ale poměrně dlouho restaurován. Papoušci se obvykle snaží vyvarovat toho, aby ke hnízdění použili stejné hnízdo, které obsadili při předchozím hnízdění a dávají termitům přinejmenším pět až šest na opravu termitiště před svou další invazí.Blízce příbuzný papoušek překrásný (Psephotus pulcherrimus), nyní s největší pravděpodobností vyhynulý, také hnízdil v termitích hnízdech.Ptáci, kteří hnízdí v termitištích lákají varany. Jedinec druhu Varanus tristis byl pozorován, jak vybírá holátka z hnízda papouška žlutoramenného a další byl přistižen v hnízdě papouška černočapkového s plným žaludkem jeho vajec.   

Hnízdící dutiny pak poskytují útočiště mnoha dalším živočichům. Jeden druh můry (Trisyntopa scatophaga) klade vajíčka do hnízd papoušků žlutoramenných a vylíhnuté larvy se živí na trusu papouščích mláďat a také na uhynulých mláďatech. Na jedné straně pomáhají larvy udržet hnízdo čisté, ale na druhé straně mohou představovat i určité nebezpečí. Jejich kukly, umístěné blízko hnízdního otvoru mohou blokovat pokusy mladých papoušků o opuštění hnízda. Tyto můry byly nalezeny pouze v hnízdech papoušků žlutoramenných, proto se vědci domnívají, že jejich životní cyklus je na tomto druhu papoušků závislý a pokud budou ohroženi jejich hostitelé, mohou být ohroženy i tyto můry. 

Dalším druhem živícím se na trusu a mrtvých mláďatech papoušků jsou larvy jednoho druhu lahvově zelené mouchy zvané v angličtině blowfly. Některá hnízda spolu s papoušky obývá také jeden druh žáby (Rana clamitans).

Poté, co hnízdo opustí papouščí mládˇata, se do něj může nastěhovat spousta dalších živočichů - cvrčci, pavouci (včetně jednoho z druhů černé vdovy Latrodectus hasselti) a larvy dalšího druhu můry – po dobu, než je dutina vyplněna a dostavěna termity.

Termitiště jsou jako hnízda používána také většinou druhů australských ledňáčků.Při snaze vytvořit si v termitišti hnízdo tito ptáci někdy nalétávají hlavou na tvrdou stěnu termitiště a občas při tomto počínání i zemřou. Když je hnízdo dokončeno, ledňáčci ho na krátký čas opustí, aby termiti zapečetili tunely vedoucí skrz hnízdo. Většina ledňáčků používá k hnízdění také stromy nebo břehy potoků, ale druh Tanysiptera sylvia si ke hnízdění vybírá pouze termitiště. Tito ptáci se vrací každý rok na začátku listopadu z Nové Quinei, aby si zbudovali hnízda v severovýchodním Queenslandu, mezi špičkou Yorkského poloostrova a Townsvillem. Obvykle si vybírají přízemní hnízda a stráví asi tři až čtyři týdny hloubením chodbičky o délce asi 15 cm a komůrky asi 13 cm vysoké.Když se krajinou ženou požáry, slouží termitiště jako úkryt mnoha živočichům, např. bandikutům, hlodavcům, varanům, agamám a dalším plazům.

Predátoři

Termiti jsou v suchých oblastech důležitým zdrojem potravy pro mnoho dalších živočichů.Když se objeví okřídlení termiti, potenciální králové a královny, znamená to pro mnoho dalších zvířat, jako jsou ptáci, varani, hadi, žáby, mravenci a další hmyz příležitost k hostině. Vysoký počet okřídlených mravenců je potřeba, aby alespoň někteří přežili čekající hladová ústa a úspěšně založili nové kolonie.Nejhoršími nepřáteli termitů jsou mravenci. Termiti jsou jejich hlavní potravou a umožňují tak v horní části Austrálie vytvořit jednu z největších mravenčích říší na světě. Stěhují se do termitišť a užívají je jako své vlastní domovy. Termití vojáci proti těmto invazím statečně bojují, ale často bitvu prohrají. Nicméně, termiti jsou schopní zapečetit alespoň část hnízda, čímž poskytnou své kolonii určitou ochranu.Na termitech se z velké části živí také agama límcová. Gekoni, ještěrky či hadi také neodmítnout tento hojný zdroj potravy. Předpokládá se, že termiti jsou příčinou velké různorodosti a hojnosti plazů v suchých oblastech Austrálie.

Termity požírají také bandikuti, jejichž tunely jsou často nacházeny v blízkosti termitišť.  

Také jeden druh ploštice je predátorem termitů. Tento hmyz je schopen se provrtat stěnou termitích tunelů pomocí peciálně upravené spodní čelisti.

Ježura se živí jak termity, tak i mravenci. Používá svůj silný dráp k prolomení se do termitiště a pak chytá termity pomocí svého dlouhého jazyka, který je pokrytý lepkavými slinami.

Termiti jsou také důležitou součástí jídelníčku masožravých vačnatců jako například vakomyší. Mravencojed žíhaný, který žije na jihozápadě - WA, se živí téměř výhradně termity.K vyhledávání termitů používá svůj skvěle vyvinutý čich a poté pronikne do půdních termitišť či hnízd v odumřelých větvích, ale do nadzemních termitišť se není schopen dostat.

To bylo několik zajímavých informací o těchto zajímavých obyvatelích Austrálie, bez kterých bychom nástroj didgeridoo nejspíše nikdy neobjevili.