Zajímavosti>> Didgeridoo - nástroj ducha


Didgeridoo - nástroj ducha


Didgeridoo je duchovní nástroj. Je to pravděpodobně jednoduché tvrzení, ale zdá se, že pravdivé. Podívejme se na to blíže. Uvědomíme-li si, že jako intonační nástroj postrádá onu výhodu uchvátit nás melodií, bude náš zájem ležet pravděpohobně někde jinde.

Duchovní, to slovo příliš nezní v naší "osvícené" společnosti, nicméně je nutné říct, že zde není míněno v běžném významu, jako např. náboženství, či vědomá orientace k něčemu mimosmyslovému nebo mimotělnímu. Naopak, ve vztahu k didgeridoo mohu z vlastní zkušenosti říci, že ona abstraktnost vychází právě skrze vibraci, která s tělem přímo koresponduje a zároveň naše vnímání uhne ještě za pomoci specifického alikvótního zvuku a dynamiky, popř. až k hranici a za ní, kde běžné hodnocení hudby a reality vůbec postrádá navyklé vzorce.

Uvedu jednu ze svých zkušeností. Před lety, kdy jsem s hrou začínal, jsem si jednou přehrával svoje motivy a cca po 15 minutách hry jsem si všiml, že nehraju, ale že pozoruju sám sebe, jak bez sebemenšího přičinění plyne z nástroje zvuk. Vypadalo to přesně tak, že didgeridoo hrálo samo a já jen dodával potřebné podmínky. Avšak po nějaké době se vše ještě změnilo. Zvláštní jemné tělesné mravenčení způsobilo, nebo spíše mne upozornilo, že se setřel rozdíl mezi mnou, tedy tím, kdo hraje, a nástrojem. Ale pozor, žádný tranz, vědomí bylo čisté, jen kontinuita s okolím a vlastní identitou byla na okamžik přerušena. Když jsem dohrál, věděl jsem jasně, že sedím, že se nacházím v nějaké místnosti, že někým jsem, jen určení kde a kým chybělo, a to zcela. Postupem času jsem pochopil a vím, že to byl jeden z nejpožehnanějších stavů, jaké vědomí, nebo chcete-li člověk, může zažít.

Protože, když vám od malička 30  nebo více let tvrdí, že červená je červená, a vy najednou vidíte, že to tak být nemusí, a ne proto, že by mohla být zelenou, ale prostě proto, že nic takového ve skutečnosti není, tak vás to minimálně překvapí. Ale to už je jiná oblast. Faktem je, že didgeridoo má vzácnou schopnost spojení toho, čemu říkáme duch a tělo, nebo hmota. Proto si troufám tvrdit, že didgeridoo je především duchovní nástroj, min. nástroj, působící aktivně v psychické oblasti. Pro hráče samotného, narozdíl od posluchače, je tato schopnost didgeridoo umocněna ještě tím, že dochází při hře k značné obměně vzduchu. Přes hráčovi plíce projde mnohem více kyslíku než obvykle (člověk v klidu spotřebuje asi šálek kyslíku za 1 min, při námaze až 8 litrů) a tento fakt napomáhá určitým uvolněním (u začátečníků může dojít i k menší závrati) zcitlivěním a nabuzením mozkové aktivity  ke spojení hráče a nástroje. Fyzicky je vše ještě trochu podpořeno skutečností, že s vibrací didgeridoo  je hráč spojen fakticky přes náustek a tak vnímání celkového efektu hry je jiné než pro publikum.

Ještě něco k technice či technikám hry ve vztahu k výše zmíněnému. Vůbec to v nich nespočívá. Respektive žádná z nich vás k takovému, poměrně silně působícímu, druhu hry nepřivede. Zcela postačí zvládnuté základy hry a jednoduchý rytmus. Na koncertech předvádíme všechny možné styly, aby byla načrtnuta možnost a šíře záběru, ale neznamená to, že když, jak jsem nedávno trefně slyšel, vám někdo zahraje na přefuky "Skákal pes přes oves", že to musí být to nejlepší. Zde by se spíše hodil přístup starých čínských mistrů kaligrafie, kteří nutili své žáky dělat pouze jen jeden tah štětcem třeba 10 000 krát, aby se zrodila dokonalost i v pouhé maličkosti.

Neberte to jako super návod, jako např. na spuštění pračky, ale jisté je, že rozhoduje přístup k didgeridoo a posléze i vnitřní založení. A při troše preciznosti je možné, že za čas obdarujete okolí minimálně zajímavou hrou. Nezapomeňte, neschováte se za melodií, didgeridoo na vás proto hodně prozradí. Tato moje zkušenost je 100%!

 Zbývá dodat, že nahoře uvedené nijak nespojuji s tradicí v Austrálii a to ani v nejmenším. Pro různé kmeny, ve všech částech AU, má didgeridoo trochu jiný význam: někde je pojímáno jako ceremoniační prostředek při spol. událostech (uvítací či pohřební obřady), v jiné oblasti (zejména v Arnhemské zemi) ,i když zřídka, údajně jako nástroj při tajných rituálech atd. Vždy však jako součást zpěvu, tance a spolu s jinými, rytmickými nástroji. I jinde už jsem se zmínil, že didgeridoo a způsoby hry na něj a užití vůbec, jsou pro Aborigines mnohdy dost rozdílné vůči našim aplikacím ve všech možných i nemožných:) oblastech. Tedy i ve způsobu chápání jeho vlivu na dudchovní nebo, chceli někdo, psychickou stránku člověka.

 

Vše dobré a úspěchy ve hře i u sebe přeje

Honza Vlach



Související články

Pověsti o vzniku didgeridoo
© by Didgeridoo-art.cz | programming by ProgDan Soft | contact@progdansoft.com