Zajímavosti>> První dojmy z didgeridoo


První dojmy z didgeridoo


První tóny z didgeridoo mne uchvátily. Zazněly samozřejmě díky plicím, které nepatřily mému tělu. Mnou vylouděné zvuky, kterým se rozhodně nedá říkat tóny, zazněly z darované novodurové trubky.

Přišlo pár pokusů, po nichž jsem zjistila, jak správně našpulit a přitisknout rty a jakou razanci dechu mám použít. Naučila jsem se základní tóny a dokonce i vrčení, leč onen kýžený efekt cirkulačního dýchání nikde. Zklamaně jsem svůj "drahocenný nástroj" odložila do kouta a vracela se k němu jen zřídkakdy.

Dostala jsem možnost vyzkoušet si didgeridoo namalovat, z čehož vyplynula jedna velká výhoda, měla jsem doma každý den k dispozici pořádný nástroj. Na dřevo zní všechny zvuky pochopitelně zcela jinak než na "novodurku". Dosáhla jsem i prvních nádechù v rámci cirkulace. Začala jsem víc cvičit a zhruba po 2 měsících jsem už uměla plynule zahrát jakousi krátkou skladbičku, pokud se tomu tak dá říkat.

Co mi hra na tento australský domorodý nástroj přináší? Za prvé, cirkulační dech, což je záležitost týkající se našeho zdraví, především pro nás ženy. Ptáte se proč? Odpověď je prostá, naučily jsme se špatně dýchat, nasáváme vzduch do plic tím, že zvedáme ramena, zatímco břicho máme neustále stažené, aby nám náhodou nebyl vidět nějaký ten "faldík". Správný dech je hluboký, tedy do břicha, aby se dobře naplnily a posléze vyprázdnily celé plíce. Navíc, je to výborná masáž všech orgánù v oblasti břišní dutiny.

Za druhé, hra samotná je pro mne potěšení. Můžete hrát, v rámci možností nástroje, cokoli vás napadne. Pokud nenacvičujete konkrétní skladby, máte jedinečnou možnost sebevyjádření v daném okamžiku, někdy lítost či smutek, jindy radost a dobrou náladu. Hra může být pomalá, meditační nebo energická.

Úžasným zážitkem je také jen poslouchat a nechat se unášet po zvuku do australské buše mezi domorodé kmeny, kde je didgeridoo součástí života už po mnoho let a skrze nejž vyprávějí své příběhy. Prostřednictvím didgeridoo můžete zažít i příjemnou masáž. Lehnete si na podlahu a necháte se unést oněmi vibracemi, které prostupují celé vaše tělo. Je to skvělá relaxace.

Ovšem je tu i ta méně kouzelná stránka, jako téměř ve všem, co děláme a co nás obklopuje. Když se totiž didgeridoo chopí člověk, jenž je negativně naladěn, v žádném případě to neschová a uvnitř sebe neututlá. Naopak, svou hrou své rozladění doslova vytroubí do prostoru a citlivého jedince to může zasáhnout velmi tvrdě.

Ale ať už pouze tiše sedím a poslouchám, zapojuji se do hry dřívky, či si doma foukám jen tak pro sebe, stalo se didgeridoo jednou z mých oblíbených věcí a radostí, ke kterým se vracím. Prý hraji i lépe než leckterý chlap. A to mi řekl někdo, kdo na "didge" hraje již nějaký ten pátek.

Ať ženské pokolení tedy nevěší hlavu. Stačí trocha cviku a ufouknete i to, na dech nejtěžší, didgeridoo.

Takže hodně úspěchů při dýchání a mnoho štěstí a radostí v životě.

Lenka Hozáková



Související články

© by Didgeridoo-art.cz | programming by ProgDan Soft | contact@progdansoft.com