Tvrdost dřevin a zvuk didgeridoo

Dřeviny jsou řazeny přibližně podle své tvrdosti a také houževnatosti do třech skupin a stejně tak očíslovány:

A                                                            
1. Habr
2. Jasan, Hloh,
3. Buk, Jabloň, Hrušeň, Švestka
B
1. Dub, Akát, Javor jasanolistý, Třešeň
2. Jeřáb, Javor, Líska, Tis červený, Bezinka                                 
3. Ořešák, Bříza,

C
1. Jíva, Olše, Osika
2. Topol, Vrba, Kaštan, Lípa

S každým výše uvedeným dřevem jsem měl již možnost se při výrobě didgeridoo setkat a pozorovat, jak zhruba zvukově reaguje a do jaké míry je jeho tvrdost rozhodující na výsledný zvuk nástroje. Zkráceně by se dalo říct, že pokud je didgeridoo, co se týče průkaznosti hráčských technik, kvalitní (snadné přefuky, dobrá reakce na bránici, ostrost vyšších tónů, atd.), tak potom ho tvrdší dřevina, jako třeba habr nebo jasan, posouvá na pomyslném kvalitativním a tedy i cenovém žebříčku výše a vlastně utváří jeho základní zvukový ráz – zvuk je čistší, bohatý na alikvotní tóny, dobře reaguje na hlas. . . . Ale zkušenost mi ukázala, že prostě jen tvrdost materiálu dobré didgeridoo nedělá. Léta jsem používal, pro jeho dobré zvuk. vlastnosti, lipové výškové didgeridoo a dodnes mám ve sbírce svých osobních nástrojů jívu v C#, na kterou hraji na našich akcích, a už dost lidí bylo překvapeno brilantností tónu u tak měkké dřeviny. Představa, že čím měkčí dřevo tím nutně tupější nebo horší zvuk, není podle mého, jak mohu z vlastní zkušenosti soudit, zcela přesná. Např. na jedné výstavě, jíž jsme se účastnili a jejíž součástí bylo i didgeridoo, jsem se setkal s jedním příležitostným výrobcem didgeridoo, který vyrobil nástroj i z relativně již dost měkkého smrku, ale rezonátor vytvořil z kořenového balu stromku, který může být, a jak sám potvrdil, také byl, naopak velmi tvrdý a zvuk kvalitativně údajně zcela posunul jinam. Tedy vzhledem k tomu, že se jednalo o smrk. Již sem měl několikrát možnost se „zaříznout“ do kořene borovice nebo právě smrku a tvrdost a houževnatost této spodní části stromku mne osobně také dost překvapila. Takže nic není vyloženě nevhodné. Dobrá inspirace! I když k vykouzlení nějakého lepšího nástroje ze smrku by tento samotný fakt asi nestačil.

Trochu bych zde ještě vyzdvihl Jasan. Tato dřevina, spíše než tvrdostí (i když jde o celkem tvrdé dřevo), vyniká svou pružností a houževnatostí (bezkonkurenční jsou jasanové násady). Např. obecně při velmi slabých stěnách nástroje, rezonuje a zvukové nuance jednotlivých hráčských technik přenáší, dle mého, o něco čistěji, než třeba Dub či Buk. Se zvukem je to obdobné jako s pohybem, čím pružnější a houževnatější dřevo, tím donese, např. jasanový luk, šíp na větší vzdálenost. I proto byli v minulosti (před rozvojem moderních tech.) luky z tohoto dřeva velmi oblíbené (zejména histor. Anglie). A u zvuku se to potvrzuje obdobně. Jen nejde o vzdálenost, ale o zvukové vyjádření nástroje jako je didgeridoo, kterému pružnost a houževnatost jasanu propůjčuje velmi dobré zvukové vlastnosti. Ale pokud třeba jasanové didgeridoo obdaříte např. mohutnějším rezonátorem, tak Vás také event. slyší dál:). Kdo by tedy toužil po nástroji s krásnou vibrací, dlouhým dozvukem a vůbec čistým tónem, mohu Jasan pouze doporučit, zde se totiž jeho vlastnosti nejlépe ukáží a to zejména u hlubších ladění. I když jeho kvalita se projeví samozřejmě u všech tónin - to hlubší ladění je jen můj subjektivní dojem. Jasan se též používá při výrobě strunných nástrojů a někdy se mu také říká "hudební dřevo". Obdobně jsem podobné vlastnosti (mimořádná pružnost) zaznamenal ještě u Tisu, i když ten postrádá trochu tvrdosti jakou má právě jasanové dřevo. Spolu s Habrem je Jasan  (na základě dlouholetých, vlastních zkušeností) top materiálem pro výrobu koncertních didgeridoo a  u většiny tónin, je reálnou konkurencí velmi tvrdých dřevin jako je eukalyptus nebo některé jihoamerické  dřeviny - snad vyjma Ebenu, který je tak tvrdý, že ani neplave:).

Nejtvrdší dostupnou dřevinou u nás je pravděpodobně habr, ale třeba zimostráz je, dle dostupných pramenů, ještě tvrdší (dřevo se užívá i k výrobě klarinetů). Vzhledem k výrobě didgeridoo, jak jsem u pár exemplářů mohl vidět, je to ale spíše keř než strom a tedy není moc zajímavý. Z hlediska tvrdosti té které dřeviny je také dost důležité a mnohdy rozhodující, kde strom roste, na jakém podloží, jak je starý a jaké má další vnější podmínky pro růst, protože vnější prostředí zde velmi rozhoduje a utváří konečný ráz té které dřeviny. Porovnával jsem se např. rychle narostlý nálet lípy (především dík výživnější půdě), který byl, co se „tvrdosti“ týče, značně měkčí oproti svému vzrostlejšímu protějšku, který rostl spíše na chudší půdě a hlavně déle, rozdíl byl opravdu znatelný a to samozřejmě i zvukově. Prostě ani Lípa není jako Lípa:)  Avšak nahoře uvedená tabulka je do jisté míry určující a odráží mé dosavadní zkušenosti s použitím různých dřevin při výrobě didgeridoo.