péče o nástroj


Péče o didgeridoo

Jestliže už svůj nástroj máte, měli by vám tam, kde jste ho pořídili, říci jakou péči vyžaduje. Čím je impregnovaná dutina, pokud vůbec je, pro případ, že byste impregnaci po letech chtěli obnovit. Jaký materiál byl použit na povrchovou úpravu, ze stejného důvodu atd. Budu nyní však mluvit za sebe a o svých didgeridoo. Nástroje, které se u mne dají pořídit, vyžadují minimální péči.

Na úpravu dutiny používám impregnační a napouštěcí uretan - alkydové, nebo alkydové vodou ředitelné  laky, které se dobře ošetřují dík své voděodolnosti, např. mokrým hadříkem, kdy za pomoci dlouhého klacku krásně hadr dutinou protáhnete a vyčistíte ji. A netrpí ani při přímém styku s vodou jako takovou. Samozřejmě pouze krátkodobě za účelem vyčištění dutiny. Koupat se s ním nedoporučuju :)) Alkyd má i tu výhodu, že obsahuje min. rozpouštědel (začíná na 3%) a většinou má min. látek jako jsou různá sušidla s obsahem silně těkavých látek, těžších kovů a jiných chemikálií, jako tmají řeba různé olejové, syntetické a nitrocelulózové materiály, a tedy při hraní, kdy vnitřek nástroje mění teplotu a vlhkost a je v podstatě ve styku s dechem hráčem, odpadá případné odpařování těchto látek. Ne, že by se umíralo na to, když vám někdo např. naimpregnuje dutinu syntetickým lodním lakem nebo fermeží :) (sám jsem takové nástroje také měl), ale alkyd, zejména vodou ředitelný, mi vychází jednoznačně čistší, bez zápachu, s velmi dobrou schopností navázat se na dřevo a chránit tak dlouhodobě dutinu nástroje. Mimochodem, v Austrálii je úprava dutiny eukalyptů materiály na obdobné, vodou ředitelné bázi velice rozšířená. Co se obnovy takové impregnace týče, není v zásadě po dlouhá léta nutná. Sám své osobní nástroje, které mám některé i více jak 7 let, nijak neobnovuji a to jsou na nich odehrané dlouhé hodiny a po vizuální kontrole dutiny jsem nezjistil nějaké zásadní poškození nebo opotřebení laku. Je nutné si uvědomit, že nedochází k žádnému mechanickému opotřebení jako třeba u podlahy nebo dveří, kde se tyto alkydové laky také užívají a je tedy zajištěna, v závislosti na intenzitě hraní, dlouholetá ochrana. Z hygienických důvodů je možné dvakrát, čtyřikrát do roka dutinu vyčistit. Jejím prolitím menším množstvím vody či navlhčením mokrým hadrem v dutině narušíme usazenou vrstvu nečistot a poté jednoduchým vytěrákem (hadr připevněný na delší liště atp.) do sucha vytřeme. Protože se uvnitř nástroje během používání průběžně nečistota a nepříjemný pach usazuje (sražená vlhkost z dechu hráče, sliny, prach aj.), je tento způsob  řešením, jak si dutinu vlastního didgeridoo udržet v lepším stavu než bez ní. Není nutné mít jakékoli obavy, že by tímto (navlhčení dutiny didgeridoo) docházelo k nějakému poškození dutiny nebo snad nástroje jako takového. Pokud je samotná dutina dobře ošetřena, je to velmi efektivní a ověřený způsob, aniž by dřevo tímto zacházením trpělo. Zejména pokud třeba do vody, kterou k čištění použijeme, kápneme něco aromatické silice. 

K povrchové úpravě používám polomatný, taktéž akrylátový (vodou ředitelný), tvrzený lak, který se užívá k ošetřený zátěžových dřevěných podlah a nástroji dodá dlouholetou ochranu. Někdy také, když je dřevina opravdu zajímavá, použiji směs tvrzených vosků a olejů, které dodají dřevu zvláštní, přirozený hedvábný lesk. Vše výše zmíněné však nevyžaduje žádnou zvláštní údržbu. A pokud se k nástroji chováte přiměřeně šetrně, vydrží vám povrch nástroje dlouhé roky a roky nezměněn. Na závěr uvedu ještě všeobecně tři body, které je nutné dodržet, aby nedošlo k zásadnímu poškození nástroje:

  1. Po skončení hry nástroj postavit (opřít) do svislé polohy, aby případ. sliny a sražená vlhkost mohla z nástroje volně vytéct ven a zbytečně nezatěžovala povrch impregnace dutiny. V lepším případě je pak možné didgeridoo vytřít (protáhnout) hadrem.
  2. Vyvarovat se rychlým a extrémním změnám teplot. (Důsledek takového zacházení s eukalyptovým didgeridoo, viz foto v článku: Prasklé didgeridoo).
  3. Nevystavovat didgeridoo déle přímému slunečnímu žáru (běžný sluneční svit, např. při hraní v přírodě, není vůbec na závadu), vyvarovat se větších nárazů a nepřiměřenému tlaku a to zejména u nástrojů se slabšími stěnami.

I když didgeridoo působí mnohdy robusně (zejména eukalyptové nástroje nebo i tuzemské se silnějšími stěnami), přesto bych doporučoval přibližně přístup, jako by jste měli v ruce jakýkoli jiný dřevěný hudební nástroj, jako je kytara, housle, flétna. . . . a věnovali mu trochu opatrnosti:) 

Prevence poškození didgeridoo

Čas od času dělám různé menší i větší opravy didgeridoo a setkávám se většinou s poškozením, kterému by šlo vhodným zacházením předcházet. Z velké části se jedná zejména o prasklé části nástroje a to z různých důvodů, opravuji i třeba důsledek nevhodného umístění nebo nešetrného zacházení. Je několik důvodů proč k takovému poškození dojde a uvedu zde, jak podobným nepříjemnostem jednoduše předejít.
Na začátek vezmeme asi nejčastější problém a to je prasknutí spodní části didgeridoo - rezonátoru. Jsou v zásadě asi tři důvody proč k prasknutí dojde: 1. vlivem pádu (nástroj je např. nevhodně opřen), 2. vlivem nepřiměřeného tlaku (uskladnění při přepravě atp.) a 3. působením vlhkosti. Ta vniká do dřeva jak z obroušené dosedové plochy, kde je nástroj v kontaktu přímo se zemí při hře, tak i z vysoké celkové okolní vlhkosti kde se nástroj nachází. Těmto event. nepříjemnostem lze předejít: 1. Digeridoo zabezpečíme vždy, když není používáno, ve stojanu anebo vhodným opřením proti pádu. Nástroj sice může působit robusně, nicméně se jedná o dřevěný korpus se sílou stěn mnohdy jen něco kolem 7mm a proto si zaslouží vlastní péči. 2. při transportu dbáme na další předměty které by mohli na didgeridoo, zejména na jeho spodní čast, rezonátor, vyvivnout nepřiměřeně silný tlak (zavazadlový prostor atd.). 3. Nástroj neskladujeme dlouhodobě ve vlhkých ani ve velmi chladných prostorách a na dosedovou plochu, kde je při hře opřen, použijeme ideálně gumovou podložku. Na fotce je zřetelně vidět, pokud takovou podložku nepoužíváme, odřené kontaktní plochy rezonátoru. Vytékající sraženou vlhkost a sliny při hře pak absorbuje právě skrze tato nechráněná, odřená místa spodní část didgeridoo. Postupem, jak nástroj příjmá a opět, při vysychání vydává vlhkost z dutiny, se rozrušuje buněčná struktura dřeviny a může dojít vlivem pevnostního oslabení k prasklinám, viz detail. To  lze snadno opravit, nicméně dřevo v místech zátěže vlhkostí, vyplavuje pozvolna látku která dělá dřevo pevným a soudržným materiálem - lignin. Ten zcela nenahradí ani nejpevnější epoxidové pryskyřice co také používám při lepení. Z těchto důvodů se neuvěřitelně prodlouží životnost min. spodní části didgeridoo, pokud budeme používat na opěrnou plochu nástroje adekvátní podložku, která zabrání hrubému obrušování vnější ochranné vrstvy didgeridoo. Pokud k obroušení dojde, snažíme se odřené místo pravidelně ošetřovat olejem. Ideálně tvrdým voskovým, ale lze použít i běžně prodávaný lněný olej pod obchod. názvem fermež. Vlhkost je vůbec nepřítel jakéhokoliv hudebního nástroje ze dřeva a specielně u dechových, kde působí zátěž vlhkost v dutině. Svá didgeridoo sice opatřuji velmi vodoodpudivou impregnací, nicméně lidský dech a sliny jsou kyselé a impregnaci neznatelně stále zatěžují. Je tedy dobré po hře nástroj opřít nebo usadit do stojenu tak, aby vlhkost mohla volně odtéct. Absolutně ideální je ale didgeridoo po hře vysušit - protáhnout hadrem. Vhodným umístěním a péčí můžeme zásadně přispět k délce životnosti a funkčnosti celého didgeridoo, Honza Vlach.

 

Honza Vlach, didgeridoo-art.cz



Související články

© by Didgeridoo-art.cz | programming by ProgDan Soft | contact@progdansoft.com