Další články v kategorii
O hracím tlaku, dutině atd. . .
Muzikoterapie a didgeridoo
Fujara
Vydlabaný eukalyptus:)
Základy akustiky didgeridoo
Aura Video a Didgeridoo
Vrtané didgeridoo
Kameninové didgeridoo
Hlasové techniky
Tvorba Rytmu
Modulace vyšších tónů
Lignaridoo
Jen tak
Didgeridoo jako svatební nástroj
Využití bránice při hře
Kam na eukalyptové didgeridoo
Jak získat dobrý nástroj a péče o něj
Český termiti
Nácvik přefuků
Různě o výrobě
Kategorie didgeridoo
Prasklé didgeridoo
Naše pojetí didgeridoo
Vibrační masáže s didgeridoo
Eukaplypt na Korfu
Didgeridoo - nástroj ducha
První dojmy z didgeridoo
Didgeridoo - cesta k sobě
Něco málo k eukalyptovým nástrojům
O hracím tlaku, dutině atd. . .
Zdravím, chystám se vyrábět bukové didgeridoo a chtěl bych se Vás zeptat na pár rad ohledně úpravy dutiny po vydlabání. Nějaké zkušenosti s výrobou didgeridoo už mám, kde jsem používal lipové a olšové dřevo, ale stále je co vylepšovat. Je lepší u bukového nechávat hrubý vnitřek nebo ho vybrušovat do hladka? Chtěl bych se pokusit aby výsledný zvuk byl co nejhlubší. Zatím se potýkám s problémem vzniku malého protitlaku v dutině, takže hraní je celkem náročné. Jak lze dosáhnout nejlepšího protitlaku? Vnitřky lakuju vodouředitelným-voděodolným lakem a na lepení používám dispersní lepidla. Díky za odpověď.
Michal
Dobrý den.
Struktura povrchu nemá, dle mého, větší vliv na výsledný zvukový efekt. Dělal jsem v tomto směru několik pokusů a dnes, po zkušenostech, dutinu brousím do středně hrubé podoby (v zásadě vyrovnám pouze větší nerovnosti po vybírání dutiny). Slyšel jsem mnohé názory ve smyslu, že by měla mít dutina jakési komůrky, chodbičky, nebo snad drážky, které by napodobovaly strukturu vnitřku originálních "vyžraných" eukalyptů z Austrálie, a že dík tomu získává nástroj svůj nezaměnitelný zvukový charakter. Víte, dost těchto (vyžraných) euk. nástrojů jsem osobně vyzkoušel (z hlediska akustiky didgeridoo mne to velmi zajímalo) a oproti dovrtávaným, nebo zcela vrtaným euk. didgeridoo, kterých je v AU také značná část - termiti nestačí "uspokojit poptávku":) - a které mají tedy zcela hladkou dutinu, jsem neregistroval zásadní rozdíl. Tedy bavíme se o slyšitelných, nebo lépe vnímatelných rozdílech, neboť z teoretického hlediska základů akustiky každá nerovnost, zakřivení či změna hustoty materiálu, ovlivňuje v určitém smyslu výsledný zvukový efekt. Jediné, co bylo pro mne zřejmé, byl fakt, že dutiny výše zmíněných eukalyptů, zejména těch dodělávaných, byly již ve svém základu neadekvátně řešené. Většinou byly téměř v celé své délce jednoduše málo vybrané a zvuk se nemohl vůbec rozvinout. Natož pak hodnotit na takovýchto nástrojích hratelnost a tedy zvukovou kvalitu jednotlivých technik, nebo
posuzovat třeba ideálnost zpětného tlaku. No a nástroj třeba za 270 € prostě a jednoduše nehrál, což je celkem smutné:(. Nicméně problematika dobrého a horšího zvuku je složitější a dost se odvíjí od očekávání toho kterého hráče nebo výrobce. Ale to je již jiná oblast. Chci říci, že povrch či struktura dutiny i u tvrdého dřeva jako je buk není až tak zásadní. To, co činí didgeridoo kvalitní nebo ne, je zejména profil dutiny a z toho osobně vycházím.
Zpětný dobrý tlak je dán zejména dostatečnou délkou didgeridoo (v zásadě od 160cm a delší), ale pouze opět na ideálně zvolené dutině. Své osobní, konkrétní rozměry profilů dutin bohužel nezveřejňuji, snad chápete. Ale zde na mém webu mám i o tomto tématu článek. Dá se z něj dost vyčíst a pochopit a mnohým výrobcům již (dle ohlasů) pomohl i v problematice zpětného tlaku. Lze se dozvědět i informace ohledně basového ladění, které zmiňujete. V podstatě by ale dutina neměla mít příliš rychlý úhel rozvírání, aby se hrací tlak mohl vytvořit. To je však, i když základní, velice obecné pravidlo. Totiž jinak se chová zpětný tlak, tedy ideální zpětný tlak, u basového A a jinak třeba u středovýškového Fka. Dost to odvisí od šíře vstupu těsně za náustkem, tedy v první třetině nástroje. Basová a velmi basová didgeridoo obecně mají, respektive musí mít, širší vstup za náustkem (od 40mm a širší) a dík tomu
stoupá úměrně i spotřeba vzduchu, která zase (dle zkušeností toho kterého hráče) do jisté míry znesnadňuje udržet nástroj pod tlakem a hrát na jeho plnou kapacitu. Ale o tom mám také samostatnou zmínku v uvedeném článku.
Osobně si myslím, že v tom Vašem případě jde o neadekvátní, pravděpodobně široký vstup za náustkem, který pobere značné množství vdechovaného vzduchu a nástroj se hůře natlakuje. Je to však jen odhad z většiny případů, které jsem řešil.
Jinak buk sám o sobě je velmi tvrdé dřevo a uslyšíte znatelný kvalitativní rozdíl oproti měkkým dřevinám jako je lípa a topolovité stromy.
Na tvrdší dřeviny bych radil použití epoxidových lepidel a vnitřek dutiny je možné ošetřit akrylem, ale nejlépe 100% polyuretanem a ve více vrstvách.
S pozdravem Jan Vlach.
didgeridoo-art.cz